Poskytnuté informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím

K bodu I. žádosti Vám sděluji, že příslušník GIBS je povinen postupovat v souladu s trestním řádem. Každý příslušník GIBS se musí řídit zákony České republiky – právním řádem a dopadá-li na činnost příslušníka GIBS EU regulace, je povinen se jí taky řídit. Podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jež je součástí ústavního pořádku České republiky, lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.

Toto ustanovení obsahuje základní strukturální pravidlo pro výkon moci v právním státu. Jemu odpovídá ustanovení čl. 2 odst. 3 Ústavy, dle kterého státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Toto ustanovení je základní pojistkou proti výkonu libovůle (zvůle) ve vztahu k osobám ze strany státní moci, lépe ze strany veškeré veřejné moci, která je od státu odvozená. Žádný státní orgán (orgán veřejné moci) se v demokratickém právním státě nesmí pohybovat mimo meze, tj. pravomoc a kompetence (k rozlišování viz nález IV. ÚS 150/01), které mu jsou ústavním pořádkem, resp. zákony vymezeny. Takový princip je třeba chápat jako esenciální náležitost každého demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy), v němž má každá osoba právo být chráněna před zákonem nevázanou, a proto nepředvídatelnou a nevypočitatelnou státní mocí. Myšlenka právního státu, jak shora uvedeno, má dvě dimenze, a to formální a materiální

K bodu II. žádosti Vám sděluji, že dle ustanovení § 174 odst. 1 trestního řádu dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení vykonává státní zástupce. Ustanovení § 174 odst. 2 trestního řádu stanoví, že kromě oprávnění uvedených v § 157 odst. 2 trestního řádu je při výkonu dozoru státní zástupce oprávněn

a) dávat závazné pokyny k vyšetřování trestných činů,

b) vyžadovat od policejního orgánu spisy, dokumenty, materiály a zprávy o spáchaných trestných činech za účelem prověrky, zda policejní orgán včas zahajuje trestní stíhání a řádně v něm postupuje,

c) zúčastnit se provádění úkonů policejního orgánu, osobně provést jednotlivý úkon nebo i celé vyšetřování a vydat rozhodnutí v kterékoliv věci; přitom postupuje podle ustanovení tohoto zákona pro policejní orgán a proti jeho rozhodnutí je přípustná stížnost ve stejném rozsahu jako proti rozhodnutí policejního orgánu,

d) vracet věc policejnímu orgánu se svými pokyny k doplnění,

e) rušit nezákonná nebo neodůvodněná rozhodnutí a opatření policejního orgánu, která může nahrazovat vlastními; u usnesení o odložení věci může tak učinit do 30 dnů od doručení; jestliže rozhodnutí policejního orgánu nahradil vlastním rozhodnutím jinak než na podkladě stížnosti oprávněné osoby proti usnesení policejního orgánu, je proti jeho rozhodnutí přípustná stížnost ve stejném rozsahu jako proti rozhodnutí policejního orgánu,

f) přikázat, aby úkony ve věci prováděla jiná osoba služebně činná v policejním orgánu.

Dle ustanovení § 157 odst. 2 trestního řádu státní zástupce může uložit policejnímu orgánu provedení takových úkonů, které je tento orgán oprávněn provést a jichž je třeba k objasnění věci nebo ke zjištění pachatele. K prověření skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, je státní zástupce dále oprávněn:

a) vyžadovat od policejního orgánu spisy, včetně spisů, v nichž nebylo zahájeno trestní řízení, dokumenty, materiály a zprávy o postupu při prověřování oznámení,

b) odejmout kteroukoliv věc policejnímu orgánu a učinit opatření, aby věc byla přikázána jinému policejnímu orgánu,

c) dočasně odložit zahájení trestního stíhání.

Podle ustanovení § 157a odst. 1 trestního řádu státní zástupce vyřizuje žádosti toho, proti němuž se trestní řízení vede a poškozeného, kdykoliv v průběhu přípravného řízení, aby byly odstraněny průtahy v řízení nebo závady v postupu policejního orgánu. Tato žádost není vázána lhůtou. Žádost je nutno státnímu zástupci ihned předložit a státní zástupce ji musí neprodleně vyřídit. O výsledku přezkoumání musí být žadatel vyrozuměn.

K bodu III. žádosti Vás v podrobnostech odkazuji na informaci poskytnutou k dotazu pod bodem I. žádosti.

K bodu IV. žádosti, tedy „Pokud pracovník GIBS jedná v rozporu s Trestním řádem, platnými zákony a vyhláškami, dopouští se tím protiprávního jednání?“, Vás prvotně odkazuji na informaci poskytnutou k dotazu pod bodem I. Vaší žádosti. Mimo to Vám sděluji, že pojem protiprávní jednání je značně široký a v obecné rovině se vymezuje jako porušení práva, které způsobuje bez ohledu na vůli delikventa určité sankční důsledky. Protiprávní jednání lze v zásadě v teorii rozlišovat na trestné činy, přestupky, kárné delikty, disciplinární delikty, ústavní delikty etc.

Trestným činem je dle ustanovení § 13 trestního zákoníku protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. Výkladové ustanovení v § 111 trestního zákoníku stanoví, že trestným činem se rozumí jen čin soudně trestný, a pokud z jednotlivého ustanovení trestního zákona nevyplývá něco jiného, též příprava k trestnému činu, pokus trestného činu, organizátorství, návod a pomoc.

Ustanovení § 5 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich definuje přestupek jako společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin.

Kázeňský přestupek je dle ustanovení § 50 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, definován jako zaviněné jednání, které porušuje služební povinnost, ale nejde o trestný čin nebo o jednání, které má znaky přestupku. Za takové jednání se považuje i dosahování neuspokojivých výsledků ve výkonu služby uvedené v závěru služebního hodnocení.