Poskytnuté informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím

K bodu I. žádosti Vám sděluji, že podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů, je úkolem GIBS vyhledávat, odhalovat a prověřovat skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, jehož pachatelem je ex lege definovaný subjekt (např. příslušník Policie České republiky, celník, etc.). Tento právní předpis mimo jiné stanoví oprávnění a povinnosti příslušníka inspekce.

Další povinnosti příslušníka bezpečnostního sboru tedy i Generální inspekce bezpečnostních sborů zakotvuje zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, přičemž ustanovení § 45 zákona č. 361/2003 Sb. stanoví základní povinnosti příslušníka. Dle ustanovení § 45 odst. 1 písm. a) citovaného zákona je příslušník povinen dodržovat služební kázeň, která spočívá v nestranném, řádném a svědomitém plnění služebních povinností příslušníka, které pro něj vyplývají z právních předpisů, služebních předpisů a rozkazů.

Policejní orgán, kterým je podle ustanovení § 12 odst. 2 písm. b) trestního řádu i GIBS, je podle ustanovení § 158 odst. 1 trestního řádu povinen na základě vlastních poznatků, trestních oznámení i podnětů jiných osob a orgánů, na jejichž podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu, učinit všechna potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění jeho pachatele; je povinen činit též nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti.

Ustanovení § 8 odst. 1 trestního řádu mimo jiné stanoví, že státní orgány jsou povinny neprodleně oznamovat státnímu zástupci nebo policejním orgánům skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. Státním orgánem s oznamovací povinností se rozumí zákonodárné orgány a orgány státní správy. Právnické a fyzické osoby mají jen morální oznamovací povinnost, nejde-li o případy podle § 368 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.

Ustanovení § 368 (Neoznámení trestného činu) trestního zákoníku zakotvuje u taxativně vyjmenovaných trestných činů oznamovací povinnost, přičemž tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný spáchal některý z vyjmenovaných trestných činů a takový trestný čin neoznámí bez odkladu státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu nebo místo toho, jde-li o vojáka, nadřízenému.

Ustanovení § 73 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, stanoví, že má-li orgán Policie České republiky nebo Vojenské policie (dále jen "orgán policie") nebo jiný správní orgán důvodné podezření, že byl spáchán přestupek, a není-li sám příslušný k jeho projednání, oznámí tuto skutečnost bez zbytečného odkladu příslušnému správnímu orgánu. V oznámení uvede zejména, kdo je podezřelým z přestupku, pokud je mu znám, popis skutku, ve kterém je přestupek spatřován, místo a čas, kdy měl být přestupek spáchán, zákonné ustanovení obsahující skutkovou podstatu předmětného přestupku a důkazní prostředky, které jsou mu známy.

Ustanovení § 4 odst. 5 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb. stanoví, že podle jiných zákonů se projedná jednání, které má znaky přestupku, dopustí-li se jej příslušník bezpečnostního sboru. Jiným zákonem je v daném případě zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 51 odst. 1 písm. a) až g) zákona stanoví výčet trestů, který lze příslušníkovi uložit. Kázeňské tresty uvedené v odstavci 1 písm. e) až g) lze uložit pouze za jednání, které má znaky přestupku. Lze je uložit společně, popřípadě společně s kázeňskými tresty uvedenými v odstavci 1 písm. a) a c).

Kázeňský trest se mimo výše uvedené příslušníkovi ukládá za kázeňský přestupek, který je dle ustanovení § 50 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, definován jako zaviněné jednání, které porušuje služební povinnost, ale nejde o trestný čin nebo o jednání, které má znaky přestupku. Za takové jednání se považuje i dosahování neuspokojivých výsledků ve výkonu služby uvedené v závěru služebního hodnocení.

K bodu II. žádosti Vás v podrobnostech odkazuji na informaci poskytnutou k dotazu pod bodem I. žádosti. Institut podání a jeho náležitosti upravuje mimo jiné např. ustanovení § 37 zákona č. 500/2004 Sb, správní řád, § 59 trestního řádu aj. Podání lze učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě, příp. za splnění podmínky dané zákonem i telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem.

K bodu III. žádosti Vás v podrobnostech odkazuji na informaci poskytnutou v rámci dotazu pod bodem I. žádosti.